Duševní vlastnictví

Oblast duševního vlastnictví lze pro jednoduchost rozdělit do dvou základních kategorií, a to na práva autorská a práva průmyslová. V případě průmyslových práv je v některých případech do určité míry zachováno i právo autorské. Zatímco v běžném životě se častěji setkáváme s autorskými právy, ať už ve formě autorských děl nebo počítačových programů, pro účely komercializace a z pohledu vysokých škol, univerzit, výzkumných institucí a v neposlední řadě i množství soukromých podniků jsou podstatně zajímavější užitné vzory a především patenty. Na pomezí mezi výše zmíněnými póly pak stojí ochranné známky a průmyslové vzory. Dále mohou být předmětem duševního vlastnictví zlepšovací návrhy, know-how a obchodní tajemství, označení původu výrobku, topografie polovodičových výrobků, odrůdy rostlin, plemena zvířat atd. Tyto však nejsou v univerzitním prostředí tak časté.

Ochranné známky

Ochranná známka představuje nástroj, který má především rozlišovací funkci. Používá se nejčastěji z důvodu rozlišení stejných nebo podobných výrobků, které jsou vyráběny, distribuovány či dodávány různými subjekty. Tím, že ochranné známky umožňují spotřebitelům orientovat se mezi jednotlivými výrobky, představují významný marketingový nástroj, který je nedílnou součástí reklamy. Jako ochrannou známku lze zapsat jakékoliv označení, které je možné graficky znázornit (Úřad průmyslového vlastnictví 2016a). To platí zejména pro slova, písmena, číslice, barvy, kresby, tvary apod. V určitých případech lze jako ochranné známky zapsat i méně obvyklé zvuky nebo dokonce vůně a chutě (dle rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. února 1999 ve věci R 156/1998-2, s. 4.). Platnost ochranné známky je 10 let a lze ji neomezeně prodlužovat vždy o dalších 10 let. V případě vysokých škol a univerzit se nejčastěji používají ochranné známky na názvy, které samy o sobě přirozeně nesou dobré jméno. Umístěním ochranné známky na produkt či výrobek lze deklarovat jeho kvalitu a tímto dobrým jménem se za něj u zákazníků zaručit.

Problematiku ochranných známek upravují především 3 právní normy

zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách,
zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

Průmyslové vzory

Průmyslovým vzorem je myšlen vzhled výrobku, který se vyznačuje především liniemi, obrysy, tvary, strukturou, případně materiálem samotným. Aby mohl být průmyslový vzor zapsán, je nutné, aby byl nový a aby měl individuální povahu. V případě ochrany průmyslovým vzorem se tedy neřeší technická podstata výrobku, ale jeho design. Z toho přirozeně vyplývá skutečnost, že průmyslovým vzorem lze chránit pouze výrobky, které jsou viditelné, tedy jeho součástky, a to pouze v případě, že zůstávají i po začlenění do složeného výrobku při běžném používání viditelné. Ochrana průmyslového vzoru trvá 5 let od přiznaného data podání přihlášky. Ochranu může vlastník prodloužit vždy o 5 let až na celkovou dobu 25 let od podání přihlášky (Úřad průmyslového vlastnictví 2016b). V univerzitním prostředí nedochází k ochraně průmyslovým vzorem příliš často, přirozeně s výjimkou uměleckých a kreativních oborů. V určitých případech však může docházet i k přihlašování průmyslových vzorů jinak zaměřenými vysokými školami, většinou technického rázu, kde dochází k vývoji nových součástek, přístrojů, nástrojů apod. Obzvláště v případě, kdy chce daná výzkumná organizace výrobek sama produkovat a vyrábět. Příkladem je průmyslový vzor Stojánek na zkumavky pro magnetickou separaci (číslo zápisu 36681).

Problematiku průmyslových vzorů upravují především 4 právní normy

zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,
zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Technická řešení

Technická řešení představují velmi důležitou kategorii duševního vlastnictví. K ochraně technických řešení jsou vyčleněny dva druhy právní ochrany. Jedná se o patenty a užitné vzory. Ty se liší především v délce ochrany a rychlosti řízení, finančních nákladech potřebných na získání a udržování ochrany, postavení majitele v případě napadení apod. Zjednodušeně se dá říci, že patent představuje ve srovnání s užitným vzorem vyšší stupeň ochrany technického řešení. V celosvětovém měřítku navíc není přístup k užitným vzorům tak jednotný, jako je tomu v případě patentů (někde se ani užitné vzory neudělují). I z tohoto důvodu je tedy třeba dobře zvážit, zda chránit technické řešení cestou užitného vzoru nebo raději patentu (Úřad průmyslového vlastnictví 2016c).

Pro vysoké školy, univerzity a vědeckovýzkumné instituce má získávání a udržování patentů a užitných vzorů několik základních aspektů. Primárně se přirozeně jedná o právní ochranu výsledků uskutečňovaných výzkumných aktivit, které mohou být tzv. transferovány. Určitým způsobem může být tedy umožněno užívání práv spojených s chráněným technickým řešením. To je přímo spojeno s poplatky za toto využívání a pro majitele práv to představuje finanční profit. S financemi je, resp. byl, úzce spjatý i druhý aspekt přihlašování patentů a užitných vzorů a tím byla metodika hodnocení vědy prostřednictvím tzv. RIV (rejstřík informací o výsledcích). Tato metodika, která je stále z části používána, převádí jednotlivé výsledky, jako jsou patenty, užitné vzory apod. na body, které jsou následně finančně ohodnoceny. Nová Metodika 2017+, která je postupně zaváděna, již k hodnocení a tím pádem i financování vysokých škol přistupuje odlišně, a tak již nebude platit přímá úměra mezi počtem výsledků a finančními prostředky. V neposlední řadě je počet užitných vzorů, a především udělených patentů, marketingovým nástrojem, kterým vysoké školy a univerzity demonstrují své vědecké zázemí. To může být velmi důležitým faktorem nejen při náboru nových studentů a zaměstnanců, ale také v případě jednání s komerčními partnery, kdy může být výhodné akcentovat kvalitu instituce jako celku.

Patent

Patent představuje právní ochranu technického řešení, která je poskytována na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Všechny tyto podmínky – vynález, novost, výsledek vynálezecká výše a průmyslová využitelnost – musí být splněny současně. Za vynálezy se pak nepovažují objevy, vědecké teorie a matematické metody, estetické výtvory, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, programy počítačů, nebo podávání informací. Tato podmínka platí v případě, že se týká přímo předmětu jako takového. Díky tomu lze v určitých specifických případech patentovat např. i software. Kromě toho nelze patentem chránit způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle, které nejsou dle zákona považovány za průmyslově využitelné. Patent platí až 20 let od data podání přihlášky a je prodlužován vždy v jednoletých intervalech zaplacením udržovacího poplatku v příslušné výši.

Užitný vzor

Užitný vzor představuje oproti patentu nižší ochranu technického řešení. Lze ho získat na takové technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné. Za technická řešení pro účely užitných vzorů se nepovažují objevy, vědecké teorie a matematické metody, vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů, nebo pouhé uvedení informace. Dále nelze užitnými vzory chránit technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky, odrůdy rostlin a plemena zvířat, biologické reproduktivní materiály a v neposlední řadě způsoby výroby nebo pracovní činnosti (na rozdíl od způsobových patentů). Na rozdíl od patentů Úřad průmyslového vlastnictví nezkoumá kritéria novosti a tvůrčí úrovně a zapisuje užitný vzor do rejstříku na základě tzv. registračního principu. Díky tomu je udělení užitného vzoru v porovnání s patentem až několikanásobně kratší. Z důvodu absence průzkumu novosti daného technického řešení však nepředstavuje užitný vzor tak sofistikovanou ochranu jako patent a postavení majitele užitného vzoru může být snáze napadeno majiteli starších práv. Užitný vzor se v České republice uděluje na 4 roky ode dne podání přihlášky a jeho platnost lze po zaplacení příslušných poplatků 2× prodloužit o 3 roky. Celková délka ochrany tedy může být až 10 let.

Ochranu patentem nebo užitným vzorem, řízení o přihláškách, udržovacích poplatcích apod. upravuje především 6 právních norem

zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, v platném znění,
zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů,
vyhláška č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, ve znění vyhlášky č. 21/2002 Sb.,
zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění,
zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích v platném znění,
zákon č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin.

Reference

Suchomel, P. (2018). Stanovení výše licenčních poplatků vybraných technologií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví.
Ochranné známky a jejich právní ochrana. (2018). Úřad průmyslového vlastnictví.
Průmyslové vzory a jejich právní ochrana. (2018). Úřad průmyslového vlastnictví.
Technická řešení a jejich právní ochrana. (2018). Úřad průmyslového vlastnictví.